Tábory
Začal nám oficiálně první den tábora a to tím, že jsme šli osm kilometrů do Frýdlantu. Tam jsme navštívili hrad a zámek. Po dávce kultury a historie jsme si ve městě dali zmrzlinu a vlakem jeli zpět do tábora v Raspenavě. Další den jsme absolvovali olympiádu všestrannosti a prohlídku místního hřbitova. Velice zajímavá byla beseda s volyňskými Čechy, kteří žijí zde v Raspenavě. Následující den nás čekal výlet do Lázní Libverda, kde jsme se podívali na kolonádu, vyšlapali 338 schodů a vyšli na kopec, kde byl velký pivní sud. Pivo v něm ale nebylo, což by asi leckdo v létě uvítal. Do tábora jsme se vraceli pěšky podél lesa. Pátý den našeho tábora byl zaměřen na naší brannou připravenost. Ráno jsme navštívili místní hasičskou základnu, kde nám velitel pověděl základní informace o tom, jak základna funguje a o co všechno se starají. Dále pro nás byl připravený branný závod, díky kterému jsme se naučili zakládat oheň pomocí křesadla, základy zdravovědy a součástí byla i střelba z vzduchovky. Po absolvování závodu bylo naším úkolem vyfiltrovat velice špinavou vodu způsobem, kterým bychom to zvládli i v nouzi. Největším zážitkem pro všechny byl bobřík odvahy, který se odehrál pozdě večer. Příští den pokračoval ve stejném duchu, jelikož jsme se učili jak se správně evakuovat. Co si zabalit do evakuačního zavazadla a co je naopak zbytečné. Také nás naučili evakuační uskupení, ve kterém jsme museli projít překážkovou dráhu. Také k nám přijeli psovodi, kteří nám ukázali výcvik policejního psa a také to jak zasahuje. Přijelo i policejní auto a motorka, do kterých jsme měli volný přístup. Podle mého to byly dva nejzajímavější dny. Sedmý den tábora jsme zavítali do Polska, kde jsme si prohlédli dřevěný dětský hrad, zhlédli jsme loutkové divadlo a navštívili archu. Také muzeum starého mlýna a lázně jsme nemohli vynechat. Jeden z posledních dnů jsme nikam nejeli, jen jsme se šli podívat na místí přírodu.
Jelikož se tábor jmenuje Mladý volyňák, tak jsme po večerech měli přednášky od vedoucí tábora paní Dagmar Martínkové, která nám pověděla něco o tom, jak se volyňští Češi stěhovali, nebo jsme si vytvářeli svůj rodokmen. Na táboře jsme neměli čas na nudu a navíc jsme se všichni skamarádili, ať to byly děti z Česka nebo Ukrajiny, malý nebo velký. Věřím, že další ročník bude neméně záživný!
Napsala: Nikola Turková, účastnice tábora, Autor fotografií: Dagmar Martinková