Historie sdružení
Společnost sjednocující Čechy z Volyně, vracející se do osvobozené vlasti, vznikla spontánně na konci druhé světové války. V květnu 1945 se najednou v obnovené Československé republice ocitlo několik tisíc volyňských Čechů, frontových vojáků, kteří byli rozhodnuti v republice zůstat a přemístit svoje rodiny z Volyně do staronové domoviny. To se podařilo uskutečnit až v roce 1946, a tehdy také vznikl Svaz Čechů z Volyně a začal vycházet spolkový časopis Věrná stráž. Již 15. května 1945 začal pracovat Prozatimní volyňský akční výbor (PVAV), který si zvolil předsednictvo v čele s Jaroslavem Perným. Měl působit především k usídlení volyňských vojáků a ostatních reemigrantů. Ale již v prosinci 1945 byl iniciativní skupinou volyňských Čechů připraven návrh stanov budoucí organizace volyňských Čechů - Svazu Čechů z Volyně (SČzV) a zvolen přípravný výbor, kterému předsedal Vladimír Mesner. První valná schůze SČzV se uskutečnila 10. února 1946 v Žatci. Předsedou byl zvolen Vladimír Mesner, a byl ustaven - výkonný výbor, smírčí soud a revizní komise. V tomto období vznikají první odbočky svazu, ačkoliv stanovy s tím nepočítaly. Začíná pracovat Kruh přátel volyňských Čechů, který působil charitativně, sociálně a pomáhal řešit i vzdělávání volyňských studentů. Jeho činnost měla veliký ohlas mezi krajany. Postavení našeho Svazu však bylo až do podepsání smlouvy o reemigrací volyňských Čechů mezi ČSR a SSSR dne 10. července 1946 velmi labilní. Po jejím podepsání se Svaz intenzivně zaměřil na přípravu a zajištění celé reemigrační akce. Od 28. října 1946 začal také pracovat tiskový orgán, Věrná stráž. Několik let plnila Věrná stráž významnou úlohu a krajané ji oceňovali.
První transport z Volyně přijel začátkem února 1947 a reemigrace byla ukončena v květnu 1947. Nejdůležitějšími úkoly svazu se v té době staly především adaptace a asimilace přestěhovaných krajanů. Únorem 1948 se však situace začala měnit a prostředí, ve kterém svaz pracoval, se stávalo stále méně příznivé. V roce 1953 přestává vycházet Věrná stráž a práce Svazu se stále více zužuje na majetkoprávní vyrovnání. Jen aktivní účast Svazu na řešení těchto úkolů a vydatná pomoc státním orgánům při realizaci majetkoprávního vyrovnání prodloužila jeho existenci. Bohužel v roce 1957 byl nucen Svaz Čechů z Volyně ukončit svou činnost. Pro vládu po roce 1948 bylo více než 40 000 lidí, z nichž se přes 10 000 účastnilo aktivního osvobozování republiky, velmi nepohodlným elementem. Především proto, že po dobu několika let přicházeli prakticky do styku se sovětským režimem v SSSR se všemi jeho negativními důsledky, včetně likvidace jejich soukromého majetku, který tam v potu tváře získali. Léta 1957-1958 znamenají závěr činnosti SČzV. V březnu 1957 na sjezdu Svazu protifašistických bojovníků (SPB) dochází ke splynutí našeho našeho Svazu a SPB, a tím vlastně k likvidaci SČzV. Na konci osmdesátých let vzniká při OV SPB Louny Historicko-dokumentační komise pro výzkum dějin volyňských Čechů a sběr historického materiálu. Tato komise sotva začala rozvíjet svoji činnost a přišla Sametová revoluce. Po ní vznikla myšlenka založit samostatný spolek a po roce 1990 se naši krajané znovu spojili ve Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel.
Prvním předsedou a spoluzakladatelem Sdružení byl prof. Ing. Miloslav Šatava, CSc.
![První předseda Image](foto/predseda_01.gif)
V roce 1990 byl spoluzakladatelem Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel a také jeho předsedou. Podílel se na vypracování stanov Sdružení a jeho organizační struktury a na stanovení priorit jeho činnosti. Roku 1991 seznámil širokou krajanskou veřejnost v 1. čísle Zpravodaje, jehož je spolutvůrcem, s hlavními cíli organizace. V roce 1993 se ze zdravotních a rodinných důvodů funkce předsedy vzdal.
Druhým předsedou sdružení byl od roku 1993 prof. MUDr. Vladimír Dufek, CSc.
![Druhý předseda Image](foto/predseda_02.gif)
Třetím předsedou sdružení byl od listopadu 2006 Oldřich Rejchrt
![Třetí předseda Image](foto/predseda_03.gif)
Čtvrtým předsedou sdružení byla od roku 2011 Jaromíra Němcová-Ničová
![Čtvrtý předseda Image](foto/predseda_04.gif)
Od roku 2008 vykonává funkci předsedkyně brněnského regionu. Spolupodílela se velmi aktivně na realizaci pomníku obětem našich krajanů zavražděných hitlerovskými Němci na dnes ukrajinské Volyni v Českém Malíně. Zúčastnila se odhalení památníku volyňským Čechům v Rovně, který byl odhalen při příležitosti Dne vítězství Ukrajiny 8. 5. 2007 předsedou našeho senátu Bohuslavem Sobotkou. Přímo organizovala a částečně sponzorovala celou realizaci památníku prezidentu Edvardu Benešovi v Žatci. Dlouhodobě bojovala o odčinění křivd spáchaných na naších krajanech stalinským Ruskem v roce 1939. Založila a spolu s manželem od roku 2008 naprosto nezištně zabezpečuje činnost Sdružení vlastníků pozemků na Volyni odebraných sovětskou vládou v roce 1939, které bojuje o alespoň částečnou nápravu těchto křivd. Dne 9. dubna 2011 byla zvolena ve druhém kole tajných voleb předsedkyní našeho sdružení, jako první žena - rodačka z Volyně.
Současnou předsedkyni je od roku 2015 Mgr. Dagmar Martinková
![Pátý předseda Image](foto/predseda_05.gif)
V roce 2006 začala pracovat jako učitelka na základní škole v rodných Bohdalicích. Při práci si doplnila pedagogické vzdělání. V tomto období pro Bohdalice napsala monografii „Z dějin Bohdalic“ a pro své žáky vytvořila regionální učebnici „Bohdalice a okolí“. Současně zde působí jako starostka Sboru dobrovolných hasičů. Založila v Bohdalicích regionální muzeum s interaktivní keramickou muzejní dílnou a další společenské aktivity, například krojované hody nebo Carské slavnosti (připomínka pobytu cara Alexandra I. v Bohdalicích roku 1805). V roce 2007 se vdala a dva roky poté se jí narodila dcera Alexandra.
V roce 2011 začala pracovat v Historicko-dokumentační komisi Sdružení Čechů z Volyně, kde vytvořila společně s dalšími členy komise putovní výstavu „Návraty volyňských Čechů“, jež byla slavnostně inaugurována v září 2012 v Senátu PČR v Praze při příležitosti konference věnované 65. výročí návratu volyňských Čechů do vlasti. Tentýž rok byla přijata na Univerzitě Karlově k doktorandskému studium, obor české a československé dějiny. Přednáší tématiku volyňských Čechů jak na univerzitě, tak v rámci putování výstavy po celé ČR. Publikuje v řadě sborníků a odborných periodik. V roce 2014 organizovala konferenci v Senátu na téma „Podíl volyňských Čechů na vzniku a obnově Československa“ k výročí 100 let od vzniku České družiny a 70 let od Karpatsko-dukelské operace. Ve spolupráci s Ministerstvem obrany zorganizovala na konci roku 2015 celostátního setkání volyňských Čechů. Postupně byla zvolena předsedkyní Historicko-dokumentační komise a posléze místopředsedkyní celostátního výboru Sdružení.
Předsedkyní Sdružení byla Dagmar Martinková zvolena na valné hromadě dne 21. října 2015 a to převážnou většinou hlasů přítomných zástupců regionů. Cílem jejího snažení je zvýšení prestiže, akceschopnosti a vlivu Sdružení v rámci soudobé české společnosti. Prezentuje historii volyňských Čechů široké veřejnosti, spolupořádá česko-ukrajinské tábory, pod jejím vedením se obnovily některé komise a jiné vznikly, zmodernizoval se Zpravodaj. Na konci roku 2019 byla opět zvolena do funkce předsedkyně.