Naše akce
V průběhu první poloviny roku 1947, od ledna do května, se uskutečnilo přestěhování skoro celé komunity Čechů žijicích v oblasti Volyně zpět do vlasti svých rodičů a prarodičů. Někteří z nich se dokonce po cca 79 letech pobytu na Volyni vrátili zpět do země, kde se narodili.První vlak s volyňskými reemigranty přijel do slovenské pohraniční stanice Biel dne 4. února 1947 v ranních hodinách. Ze stanice Dubno na Volyni odjížděl 29. ledna. Přijelo s ním 378 osob. Vesměs to byli rodinní příslušníci vojáků československé zahraniční armády v SSSR. Byli mezi nimi obyvatelé Dubna, Starkova, Kleščichy a Varkovič.Významnou skupinou bylo deset pozůstalých po obětech Českého Malína, vyvražděného a vypáleného německými fašisty. Vládní delegace, vedená ministrem národní obrany armádním generálem Ludvíkem Svobodou, uvítala naše drahé dne 5. února 1947 dopoledne na nádraží v Košicích.
Ministr národní obrany armádní generál Ludvík Svoboda při slavnostní hymně
Reemigranti - tehdejší děti jsou již dnes seniory vychovávajicími svoje vnuky i pravnuky
Po složitých jednáních se zástupci SSSR se nakonec podařilo uskutečnit opravdu historické stěhování. Splnil se tak sen několika desítek tisíc lidi, kteři tehdy žili v nekonečném a později až beznadějném čekání na tyto okamžiky, od konce války v květnu 1945. A v květnu 1947 bylo celé dílo hotovo. Konečně se mohly rodiny spojit, manželky se setkaly po třech létech s manžely a dětí se svými otci. Mnohé z těch nejmenších viděly svého otce poprvé.Bylo však mezi nimi hodně i takových, kteří to štěstí neměli, jejich blízcí se konce války nedočkali.